HYPERSEXUALITA

Pro každého z nás je typická jiná sexuální apetence. Někdo má chuť na sex jednou za týden, měsíc, jiný jednou za den, či dokonce několikrát za den. Zde již můžeme hovořit o hypersexualitě, tj. o zvýšené sexuální aktivitě.

Je však něco špatného na zvýšené potřebě po sexuálním uvolnění? A kde je vůbec dána a stanovena normální, standardní míra četnosti sexuálních aktů? Je snad ten, kdo je náruživější, než jiný, nějak nemocný, divný, či snad úchylný? V případě hypersexuality nemusí jít o žádný patologický jev, pokud daný jedinec nijak svými choutkami neohrožuje psychicky, fyzicky jiného jedince. Není tedy důvodu žádného léčení apod.

Hypersexualita – závislost po sexuálním uvolnění

Každý z nás je závislý na něčem jiném. Někdo na čokoládě, další na mase, jiný zase na sportu, knihách, či již zmíněném sexu. Hypersexualitu tedy můžeme považovat za určitý druh závislosti. Hypersexualita může bohužel partnerský vztah i rozbít, a to zvláště, vyžaduje-li jeden z partnerů větší četnost sexuálních hrátek, než chce partner druhý. Trvá-li tento stav delší dobu, pak může dojít k větší sexuální abstinenci na jedné straně, a na straně druhé odcizení, odpor, z důvodu neustálého nucení do sexu.

Hypersexualita u mužů a žen

Možná, že se nesetkáte s pojmenováním sexuální náruživosti v podobě hypersexuality. Pokud bychom se zaměřili na zvýšenou sexuální potřebu u žen, pak můžeme hovořit o nymfomanii. A pokud bychom se zaměřili na muže, pak hovoříme o satyriasis.

Hypersexualita – vypořádání se s ní

Ten, u koho můžeme hovořit o hypersexualitě, může svoji zvýšenou potřebu po sexu, snižovat, nahrazovat sebeuspokojováním. V případě, že by se poohlížel i po dalších jedincích, za účelem úletu, pak by dané také zrovna nepřispělo k spokojenému spolužití se stávajícím partnerem. Hypersexualita je sice primárně spojená se zvýšenou sexuální apetencí. Pokud by však nedocházelo k sexuálnímu uspokojování, pak by se problém mohl rozšířit nejen na sexuální stránku soužití. Sexuálně frustrovaný jedinec by mohl mít začít problémy s komunikací, jako takovou, a obecně vztahovou oblastí. Mohl by se za své choutky, potřeby stydět, sám se odsuzovat aj.

Hypersexualita – řešení u psychoterapeuta

Není vůbec důvodu se za svoji závislost stydět, a „tiše“ se s ní trápit. Pokud nevíte, kudy kam, a jak hypersexualitu řešit, pak můžete také využít odborné psychoterapeutické pomoci. V tomto případě rozhodně platí sdílená starost, poloviční starost. Psychoterapeut Vás nebude nijak soudit, odsuzovat, či se snad nad Vámi ušklíbat, smát se Vám apod. Naopak se Vám dostane maximálního porozumění, a možných řešení. Důležité také je, zda za hypersexualitou nestojí žádná další tělesná příčina. Hypersexualita, jako taková, může být primárním „onemocněním“, ale také může být ve spojitosti s jinou příčinou, ať už na úrovni somatické, fyziologické, genetické.

Hypersexualita – když nepomáhá psychoterapie

Pokud, i přes veškerou snahu psychoterapeuta, nedochází k významnějšímu zlepšení, pak je možné také přistoupit k jiné léčbě, konkrétně pak k nasazení tzv. blokátorů pohlavních hormonů. Jedná se o antiandrogeny. Je však třeba říci, že blokátory mají vliv na plodnost. Z toho důvodu se k léčbě přistupuje, jako vůbec k poslední možné možnosti, a to zvláště, je-li jedinec ve věku, kdy ještě bude chtít založit rodinu.

Možná, že se nesetkáte s pojmenováním sexuální náruživosti v podobě hypersexuality. Pokud bychom se zaměřili na zvýšenou sexuální potřebu u žen, pak můžeme hovořit o nymfomanii. A pokud bychom se zaměřili na muže, pak hovoříme o satyriasis.

Hypersexualita – vypořádání se s ní

Ten, u koho můžeme hovořit o hypersexualitě, může svoji zvýšenou potřebu po sexu, snižovat, nahrazovat sebeuspokojováním. V případě, že by se poohlížel i po dalších jedincích, za účelem úletu, pak by dané také zrovna nepřispělo k spokojenému spolužití se stávajícím partnerem. Hypersexualita je sice primárně spojená se zvýšenou sexuální apetencí. Pokud by však nedocházelo k sexuálnímu uspokojování, pak by se problém mohl rozšířit nejen na sexuální stránku soužití. Sexuálně frustrovaný jedinec by mohl mít začít problémy s komunikací, jako takovou, a obecně vztahovou oblastí. Mohl by se za své choutky, potřeby stydět, sám se odsuzovat aj.

Hypersexualita – řešení u psychoterapeuta

Není vůbec důvodu se za svoji závislost stydět, a „tiše“ se s ní trápit. Pokud nevíte, kudy kam, a jak hypersexualitu řešit, pak můžete také využít odborné psychoterapeutické pomoci. V tomto případě rozhodně platí sdílená starost, poloviční starost. Psychoterapeut Vás nebude nijak soudit, odsuzovat, či se snad nad Vámi ušklíbat, smát se Vám apod. Naopak se Vám dostane maximálního porozumění, a možných řešení. Důležité také je, zda za hypersexualitou nestojí žádná další tělesná příčina. Hypersexualita, jako taková, může být primárním „onemocněním“, ale také může být ve spojitosti s jinou příčinou, ať už na úrovni somatické, fyziologické, genetické.

Hypersexualita – když nepomáhá psychoterapie

Pokud, i přes veškerou snahu psychoterapeuta, nedochází k významnějšímu zlepšení, pak je možné také přistoupit k jiné léčbě, konkrétně pak k nasazení tzv. blokátorů pohlavních hormonů. Jedná se o antiandrogeny. Je však třeba říci, že blokátory mají vliv na plodnost. Z toho důvodu se k léčbě přistupuje, jako vůbec k poslední možné možnosti, a to zvláště, je-li jedinec ve věku, kdy ještě bude chtít založit rodinu.